Fselico Mozne co existutuje na svete

Vstup do NHL:

Oficiální website: www.philadelphiaflyers.com

Druhý zástupce 'ocelářského srdce USA' v NHL - klub Letců - si v ní vede podstatně úspěšněji než jejich městský předchůdce Quakers. Flyers rovněž patří do šestice přijaté v roce 1967 a hned úvodem je třeba říci, že jsou zatím z této skupiny zcela jasně nejúspěšnějším týmem. Manažer 'Bud' Poile, který ve čtyřicátých letech stihl coby hráč v sedmi sezónách projít pěti týmy tehdejší Velké šestky (kromě Montrealu Canadiens), vsadil na nenápadné, o to však pracovitější hokejisty, tedy typ hráčů, jakým byl sám. Při rozšiřovacím draftu si vybíral hráče mladé, a tak vlastně jediným ostříleným borcem v jeho týmu byl 'železný muž' Allan Stanley. I s týmem mladíků dokázal však Poile spolu s trenérem Keithem Allenem vybojovat první příčku v divizi nově přijatých klubů a to i přesto, že klubu v hale Spectrum spadla střecha a Flyers museli poslední měsíc pravidelné soutěže odehrát na cizích stadiónech.

Za svůj debut se tedy jeden z protagonistů rozšíření NHL stydět nemusel. Klub imponoval především svou obrannou hrou a inkasoval třetí nejmenší počet branek v rámci celé NHL. Postarala se o to především brankářská dvojice Doug Favell a Bernie Parent, která se mohla pochlubit průměrem jen 2,41 branky na zápas. Horší to bylo s útočnou hrou. Neproduktivnější hráč Flyers Lou Angotti získal jen 49 bodů.

Jelikož se týmu v dalších letech příliš nedařilo, stal se trenér Keith Allen v roce 1969 generálním manažerem a jeho místo obsadil nejprve Vic Stasiuk a po něm Fred Shero. Ten přinesl obrat k lepšímu. Flyers do svého středu pozvali z Flin Flonu v Manitobě tvrdého a nesmírně odhodlaného mládence, tehdy ještě nezletilého Bobbyho Clarkea, který se stal srdcem a duší týmu.

Po ročníku 1971-72, kdy Flyers už podruhé nepostoupili do play off, si v roce 1973 vybojovali druhou příčku v divizi. Ve Stanley Cupu pak po vyřazení Minnesoty postoupili do semifinále, kde však podlehli Montrealu 1:4 na zápasy. V novém ročníku už svou divizi vyhráli a jako první klub z nově přijatých dokonce získali nejcennější trofej. Postupně porazili Chicago, Atlantu a New York Rangers a ve finále je čekal soupeř z Bostonu. Rozhodujícím zvratem ve finálové sérii byla 13. minuta prodloužení druhého zápasu série, kdy Clarke zajistil Flyers vítězství. Philadelphia tak poprvé v historii získala Stanley Cup (4:2 na zápasy). O rok později se situace opakovala. Tentokrát jej však umocnili první příčkou v základní části NHL.

Jejich vzestup byl opravdu mohutný, ale hlavní podíl na něm měla mnohdy nevybíravá agresivita a hrubost, často přestupující rámec nejen pravidel, ale i slušného chování.

Navíc pod vedením trenéra Freda Sheroa zahrálo mužstvo špičkově i v supersérii s mužstvem Sovětského svazu, když jako jediný celek dokázalo porazit CSKA Moskva 4:1 a Watson, Leach, Clarke a Barber patřili k oporám Kanady při prvním ročníku Kanadského poháru `76.

Flyers si v té době vysloužili nálepku nejzáludnějšího klubu NHL, ale jak je patrno z výsledků, jejich zastrašovací taktika slavila úspěch. Jako by se odkaz Quakers - 'gaunerů' - stal hnacím motorem hry týmu. Flyers, kterým se přezdívalo 'Rváči z hlavní třídy' byli v té době týmem, který naháněl soupeřům strach. V mužstvu hráli Dave 'Hammer' Schultz, Bob 'Houndog' Kelly a Don Saleski a ti svou tvrdostí v útoku dávali soupeřům zabrat. Soupeři na tom nebyli o nic lípe ani po přechodu do obranné třetiny Flyers, kde na ně čekal šik drsných obránců Andre 'Moose' Dupont, bratři Joe a Jim Watsonovi a Ed Van Impe. U Letců sice najdeme mnoho jmen, která dodnes figurují mezi největšími gaunery NHL, ale i jména, která patří do kategorie hvězd.

Bobby Clarke, od roku 1973 kapitán týmu, muž malý postavou, ale velký výkonem. Své nesporné vůdčí schopnosti prokázal i tím, že po jeho boku se z průměrných hokejistů stávaly hvězdy. Sem patří třeba střelci Rick MacLeish, Bill Barber, Reggie Leach, ale i Terry Crisp, později slavný trenér. Vedle Clarka byli výjimečnými postavami týmu také gólmani - Bernie Parent a Wayne Stephenson, kteří byli zároveň nejslušnějšími hráči týmu. Bernie Parent, který byl v roce 1971 prodán do Toronta, ale za dva roky na to koupen zpět, je nositelem Conn Smythe Trophy v zápasech play off v letech 1974 a 1975.

Po dvou triumfech ve Stanley Cupu se Letci sice v následujících letech stále drželi v popředí své divize i celé NHL, ale konec sedmdesátých let patřil Montrealu Canadiens a především honbě za očistou ledního hokeje. Flyers museli ze své agresivity přece jen trochu slevit, ačkoliv stále zaujímali místo nejtrestanějšího klubu NHL. Očistná vlna připravila o kapitánské 'Céčko' Bobbyho Clarka, jehož agresivita byla až neúnosná, ale v roce 1980 slavila tato hra opět úspěch a Flyers se po pěti letech vrátili na trůn NHL a po čtyřech letech postoupili znovu do finále poháru. Po tomto triumfu se také na místo kapitána vrátil Clarke, po další sezóně však tento post vyměnil za místo generálního manažera klubu a spolu s novým trenérem Mikem Keenanem opět dovedli tým k prvnímu místu v základní části NHL a poté i do finále poháru.

Ve dvou následujících sezónách 1985-86 a 1986-87 skončili Letci v NHL na druhém místě, ale do finále Stanley Cupu se jim podařilo postoupit jen v roce 1987, kdy stejně jako dva roky předtím ztroskotali na Edmontonu.

Ve Philadelphii dodnes vzpomínají na tuto dramatickou sedmizápasovou sérii s úctou. Heroický výkon Letců, které trápila řada zranění, si zaslouží obdiv. Důkazem toho bylo udělení Conn Smythe Trophy brankáři poraženého týmu Ronu Hextalovi, jenž sváděl fantastické souboje s útočníky Oilers. Na úspěších Philadelphie v 80. letech se podíleli především tito hráči: Tim Kerr, Dave Poulin, Bryan Propp, Mark Howe. Dres Philadelphie byl pro Evropany dlouho jako by zakletý. První jej oblékl v roce 1981 švédský obránce Thomas Eriksson, pak Fin Sinisalo a švédský brankář Pelle Lindbergh (tragicky zahynul při automobilové nehodě), Per-Erik Eklund, Kjell Samuelsson a Miroslav Dvořák.

Účast ve finále Stanley Cupu `87 byla pro Flyers na dlouho dobu jejich posledním velkým úspěchem a po odchodu trenéra Keenana v roce 1988 se začali propadat na dno tabulky, až v sezóně 1989-90 skončili poprvé ve své historii na konci divize a po osmnácti letech se tak neprobojovali do play off. To nakonec 'zlomilo vaz' manažeru Clarkeovi, který dostal výpověď, ale ani tato změna nepřinesla obrat k lepšímu a Flyers se ani v následujících pěti letech do bojů o Stanley Cup neprobojovali.

Manažer Clarke se do klubu v roce 1994 vrátil a díky jeho manažerským schopnostem mohla vzniknout tzv. 'Legie zkázy' (LeClair, Lindros, Renberg), jedna z nejproduktivnějších a současně nejlépe fyzicky disponovaných útočných řad NHL. V roce 1997 dokráčeli Flyers až do finále Stanley Cupu, ovšem ani hvězdy jako Lindros, LeClair, Renberg, Brind´Amour, Coffey, Svoboda či Hextall nedokázaly získat třetí pohár klubové historie a ve finále jasně podlehly Detroitu 0:4 na zápasy.

Po úspěchu ale někdy přichází pád: v následujících dvou letech se Letci nebyli schopni dostat přes záludné první kolo play off. V roce 1998 nejprve ztroskotávají na Buffalu, o rok později prohrávají s Torontem. Jako vždy fyzicky nadupaný tým prolomil smůlu až v roce 2000, kdy po výborných výkonech v základní části dokonce vyhrál Východní konferenci. A to i přesto, že od týmu musel po Novém roce kvůli léčbě rakoviny kostní dřeně odejít hlavní kouč Roger Neilson. V play off poté Flyers vyřadili postupně Buffalo a Pittsburgh a i finále konference proti New Jersey měli výborně rozjeté. Ale ani vedení 3:1 na zápasy jim k postupu do samotného finále Stanley Cupu nestačilo. Devils, ve třetím kole vyřazovacích bojů jako první v historii, otočili sérii ve svůj prospěch a posléze v souboji s Dallasem získali titul ligového šampióna.

Dramatické klání s New Jersey je třeba připomenout také proto, že v rozhodujícím sedmém utkání skončila pro Flyers osm sezón dlouhá éra jménem 'Eric Lindros'. Obrovitý centr první řady Letců utrpěl v tomto střetnutí po hitu od Scotta Stevense těžký otřes mozku, v kariéře již šestý. Vztahy mezi Lindrosem a vedením Philadelphie, už tak velmi pošramocené veřejnými hádkami ohledně údajného hazardování s Ericovým zdravím, klesly poté doslova na bod mrazu. Lindros odmítl podepsat s Letci novou smlouvu a celou následující sezónu prostávkoval. Vysvobozením se pro něj stala až výměna do NY Rangers v létě 2001.

Philadelphii samozřejmě v ročníku 2000-01 její dlouholetý lídr velmi chyběl, zvlášť když kvůli problémům se zády odehrála jenom hrstku zápasů další velká opora, útočník John LeClair. I přesto se Flyers, také díky Romanu Čechmánkovi, brankářskému překvapení číslo jedna z České republiky, po základní části umístili na čtvrtém místě Východní konference. Play off už ale Letcům vůbec nevyšlo a hned v prvním kole prohráli s Buffalem.

Aby se podobná situace neopakovala, rozhodli se Flyers před sezónou 2001-02 k razantnímu posílení týmu. Za Lindrose přišel Jan Hlaváč, Kim Johnsson a Pavel Brendl, do NHL se konečně odvážil český centr Jiří Dopita, angažován byl zkušený bek Eric Weinrich a jako hlavní trumf se klubu na pět let upsal Jeremy Roenick. Flyers se tak stali opět velmi vážnými kandidáty minimálně na postup do finále Stanley Cupu.

Ano, letní výměny hráčů a velkolepý nábor volných agentů povýšil Philadelphii na jednoho z největších favoritů. Z jejich týmu měl jít opravdu velký strach. Ovšem Flyers jakoby nebyli schopni podávat vyrovnané výkony. Bill Barber musel neustále míchat s útočnými řadami tak, aby našel optimální složení. To, že se to nakonec nepodařilo, dokládá ostudný neúspěch z prvního kola play off. Ve třech z pěti utkání proti Ottawě Senators nedokázali hráči Philadelphie vsítit ani jednu branku.